Pomoc, moje dítě má zase vši!

To jsem tak jednou zase kontrolovala žákovskou knížku nejmladší dcery. Musím přiznat, že se většinou neděsím toho, jaké známky uvidím. Holky se učí dobře. Co mě většinou rozhodí, jsou jistá sdělení, která se s železnou pravidelností opakují. Tak jsem tedy otevřela žákovskou, a co nevidím.

Prosíme rodiče o kontrolu vlasů u dětí, ve škole se objevily vši.

Tak to tu dlouho nebylo. Začala jsem patřičně šílet. Barča, stejně jako její dvě sestry, mají dlouhé husté vlasy, takže představa, co by, kdyby…

Většina maminek mi dá jistě za pravdu, že podobná upozornění na tyto škůdce vyděsí úplně každou z nás. Aby také ne. Ono totiž odvšivit dítko a podniknout další opatření, tak na to aby si člověk vzal 2 dny dovolené.

No zkrátka, všechny naběhly povinně na kontrolu hlav a pro tentokrát jsem si oddychla. Ještě mám v živé paměti podobnou scénu pár let zpátky, ještě ze školkového období, jenže s úplně jiným závěrem. Tehdy si Barča ze školky vši opravdu přinesla. A přiznám se, že vzteky jsem šílela. Ano, stane se. Děti za to nemohou. Vážně si nemyslím, že by výskyt vší byl nedostatkem hygieny. Co mě ale většinou dostane do varu, je přístup některých rodičů.

Nezvaná návštěva – veš dětská

Popíšu trošku, jak to u nás proběhlo, když k nám přišly na návštěvu vši.

Hned na začátku jsem prohlédla všem třem holkám hlavy a po uklidnění, že vši chytla jen ta nejmladší, jsem se pustila do deratizačního procesu. „Tak Barunko, dnes nepůjdeš do školky“ Malá se zaradovala, to ale ještě nevěděla, co ji čeká. Nepatřím totiž mezi rodiče, kteří jednou umyjí dítku speciálním šamponem vlasy a hotovo.

Takže…nejprve jsem vletěla do lékárny s napsaným seznamem řady odvšivovacích preparátů. Je fakt, že oproti podobné situaci před 15 lety, jsem byla aspoň o něco klidnější. Tehdy byl totiž jeden zásadní problém. Na trhu nebyly absolutně žádné účinné přípravky proti vším. Jediný, který 100% fungoval, byl Diffusil a ten měl výpadek v prodeji.  Paráda, když mě tenkrát v lékárně viděli, paní magistře se mě zželelo a doporučila mi odvšivovací přípravek pro psy. Prý je šetrný, a když to zvládnou zvířata, tak děti taky. Na tom něco bude. Jinak jsem byla připravená na radu kamarádky namočit dítěti hlavu do slivovice. Prý také zaručený tip.

Jak se zbavit vší a nepřijít o vlasy

Ale zpátky do dnešní reality. Opět jsem tedy naběhla do lékárny a vysypala na lékárníka svůj seznam. “Je mi jedno, co mi doporučíte, hlavně ať to funguje.” Musím pana lékárníka pochválit, přípravek vážně zabral. Opravdu na poprvé a na 100 %. Fakt.

Paranit, tak se preparát jmenuje, funguje na olejové bázi. Nejdříve jsem sprejem postříkala důkladně každý vlásek a po stanovené době umyla ještě speciálním přiloženým šamponem. V balení byl přiložený malý hřeben všiváček. Co mě ale mile překvapilo, bylo to, že šampon vůbec “chemicky nevoněl”, tak jak většina odvšivovacích preparátů. Takže za mě spokojenost. Jestli se to tak dá vůbec říct. Umytí hlavy byla totiž jen špička ledovce. Pak následovaly galeje. Odvšivit, tak jak to chápu já, znamená zbavit dítě vší a hnid. Úplně, důkladně, důsledně. Takže jsem se s Barčou usadila na terase a pramínek po pramínku odstraňovala parazity z vlasů. Jak dlouho to trvalo? 3 a půl hodiny. První hodinka celkem v pohodě, během druhé už jsem mírně klela a při třetí hodině už i sem tam sprostě nadávala. Fakt nechápu, že některým živočichům se evoluce vyhýbá a ne a ne vyhynout.

Veš sem, veš tam

Ale co, zvládly jsme to. Po třech a půl hodinách čistého času dostala Barča za odměnu, že to vydržela, zmrzlinu a já panáka. Ještě mě totiž čekalo převlečení ložního povlečení, komplet vyluxování a vygruntování celého baráku. Hlavně, aby nikde nezůstala nějaká veš. Ještě několikrát jsem Barče během dne hlavu zkontrolovala a musím na sebe být pyšná. Do školky druhý den vyrazila s naprosto čistou hlavou.

Vši a kolektiv

Vlasy jsem následně kontrolovala každý den. Zhruba třetí den se ale Barča začala podezřele škrábat ve vlasech. Vystřelila jsem jak raketa. A je to tu zas! Opět 2 živé vešky pochodovaly v dceřiných vlasech. Jak jsem tak zuřila, najednou Barča povídá, že kamarádce ve školce prý pobíhalo ve vláskách spoustu takových broučků a její maminka se prý tak nerozčiluje, jako já. Výborně, to je dobré vědět.  Jsem blbá poctivka a v očích dítěte hysterka. No nic, to dáš, řekla jsem si, a zahájila deratizaci nanovo. Druhý den ráno jsem ale zavedla Barču do školky místo mého muže já. Byla jsem připravena do boje, ale dopadlo to nakonec dobře. Nemusela jsem se celkem rozčilovat. Naštěstí celou situaci už s uvedenou maminkou ve školce řešili.  Barča totiž nebyla jediná, kdo ty zatracený škůdce znovu pochytal. Prý to byl horor, protože maminka odmítala zodpovědnost s tím, že kdoví od koho to její dcera chytla a ona nemá čas vzít si na den volno a holčičku pořádně odvšivit. Nicméně bez úspěchu. Po této mamince pak ve školce požadovali potvrzení od lékaře, že je dítě skutečně bez parazitů, za což jsem velmi vděčná.

Ptáte-li se, jestli se s vešmi skutečně nesmí striktně do kolektivu, odpověď zní: Ano, nesmí. Pedikulóza, čili zavšivení, se totiž počítá mezi infekční nákazy a tudíž s ní dítě do kolektivu opravdu nemůže. Ony se totiž ty potvory všivé moc rády kolektivně druží a rozšiřují.

A co vy? Už máte také nějakou zkušenost s vešmi? A co vám na ně zabralo? Máte nějaké vyzkoušené domácí odvšivovací přípravky nebo se svěřujete do rukou lékárenských výrobků? Podělte se s námi o své tipy a zkušenosti.

Autor příspěvku: Lucie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *